Doba porcelánových panenek

16. října 2010 v 15:24 | Haňul |  Povídky
90-60-90 Čau děcka! :D Přidávám sem další povídku. Děláme přidánům pravěkej den. Je to podle nás, akorát se musíme podřídit tomu, že primáni poletí časostrojem do pravěku a pak zas zpátky. Ale při zpáteční cestě se něco porouchá a oni se dostanou do jiný dimenze. A aby věděli koho, že to potkali přečte jim náš třídní při hodině příběh na motivy toho co "stalo" kdysi v naší škole...
první část o margaret sem psala já a zbytek Julča.

Je krásný slunečný den. Do domu v Houškově ulici míří mladá žena s blond vlasy. V náručí drží malé dítě. V klidu spí. Z těžka otevře veliké dveře. Nemá dost síly. Miminko narazí hlavou do dveří. Dítko se probudí. Je slyšet jeho hysterický pláč. Naštvaná žena vchází dovnitř a snaží se utěšit dítě. Všechny pokusy jsou ale marné. Kdyby věděla, že jí z protějšího parčíků sledují dvě o holi chodící babičky, počínala by si jinak. Když se dveře zabouchly, ženy zvedli svoje hole, a co nejrychleji k sobě cupitaly. "Vidíte paní Marková, já vám říkala, že se o to dítě nestará."
"Kdyby tak pan Schlagen věděl, že to dítě není jeho…" "Nebojte, to pozná to, až ten parchant vyroste." "Bojím se, že se to nestane. Ta ho určitě…"
Obě se opřeli o svoje hole a začaly si stěžovat na svoje zdraví. Po ulici přicházela malá černovlasá holčička.
"Dobrý den!" "Dobrý den Margaret." "Nevíte, jestli už je maminka doma?" "Před chvíli šla dovnitř." "Děkuju. Nashledanou."
"S pánem Bohem, Margaret."
Dívenka se snaží otevřít dveře. Po chvíli námahy se jí to povede. "Ahoj maminko! Co se stalo Kájovi, že brečí? Můžu ho zkusit utěšit?" "Ty?! Rozhodně ne! Co když mu něco uděláš?" "Ale mami!" Margaret obskakovala svojí matku a ta po několika minutách už nemohla vydržet. "Víš co zlato? Pojď se mnou!"
Sešli dolů po schodech. Něco ti ukážu!"
Otevře dveře do sklepa, když vejdou dovnitř, ztratí se všechny sluneční paprsky. "Mamí? A co mi chceš uká…" Prásk! Dveře se zabouchli. Bylo slyšet cvaknutí západu. Vytažení klíčů. A kroky mizící v dáli.

Margaret se pomalu rozkoukávala ve tmě. Po hmatu objevila čajovou svíčku. Vedle ní krabičku sirek. Světlo svíčky bylo sice slabé, ale díky němu našla pár dalších svíček a nůž. Pomaluju jí docházelo, že to není sen, a že se neotevřou dveře, aby mohli vylézt ven a utéct od toho strašidelného světa ve sklepě. Měla dost času přemýšlet, možná to zbůsobilo málo vzduchu ve sklepě, možná to, že problečela dva dny a noci nebo to, že už dva dny nejedla. Ale to co udělala se nemělo stát. Vrátila se k místu kde našla svíčky. Popadla nůž. Pomalu přejížděla po svých rukou. Ta bolest, kterou způsobilo řezání utišila tu bolest na srdci. A za chvíli už necítila žádnou…
Tady chybí část o tom jak matku Margaret postihla kletba za to, že se Mag zabila... Umřello mimčo a ona se z toho zcvolka.  A pak do toho vleze trochu nadpřirozena...
A teď část od Julči
Vedle domu této rodiny stál hřbitov na kterém se scházela sekta upírů. Každou noc okolo půlnoci se chvástali kolik lidí přes den zardousili a předháněli se kolik jich ještě stihnou zabít než vysvitne slunce. Oběti vždy prokousli hrdlo a vysáli všechnu krev z čehož měli nadměrný požitek. Tělo pak přivlékli na hřbitov kde probíhalo sčítání mrtvol. Upír, jenž přinesl nejvíce osob směl naplánovat skupinový útok na početnější skupinku. Na více než jednoho člověka si samotný upír nedovolil. I oni skrývají své slabiny. Nesnáší kostel, krucifix ani česnek. Velkou hrozbou je pro ně stříbrný kůl. Jednou se domluvili, že usmrtí i rodinu Schlagenových. Jelikož stačilo zabít pouze malou holku, matku a novorozeně byly tímto úkolem pověřeny jenom dvě, ale nejobávanější upírky. Když se po setmění vloupaly do domu zjistily jaká kletba rodinu postihla. Zlý démon jim přesto radil, aby zakously matku třesoucí se nad mrtvým dítětem .Démon dobra, však zasáhl. A za tento čin, jenž chtěli spáchat je uvěznil. Postupem času všichni upíři vymřeli. Tyto dvě ovšem žijí… Straší v tomto domě.
"Zdárek, tak co vy dva?Chcete taky?" "Ne díky. Já drogy fakt neberu." "Nekecej a ber! Nevíš o co přicházíš!" A strčil injekční stříkačku do dívčiny kapsy. "Hele Ani, co si myslíš o tom domě co prej tam straší." "Je to kec. Nějaká babská báchorka." "Já bych to zase tak nepodceňoval." připojil se k rozhovoru mladík zakrývající se za oblakem kouře právě zapálené cigarety. "Á…Kubíček nám začíná věřit na duchy.""Jestli se chceš přesvědčit, tak já tam klidně dneska v noci zajdu." "Ani, neblázni!" rozkřikl se Jakub. Znal ji už od první třídy a byli nerozluční kamarádi. V šesté třídě se přidali do kuřácké party. Během té dlouhé doby mezi nimi vzniklo jakési pouto. Anička brala Kubu jako kamaráda, ale neušlo jí, že on k ní cítí něco víc… "Fajn.Nepudu tam."
Své slovo, ale nedodržela. O půlnoci rozbila sklepní okýnko a vloupala se dovnitř. Jakmile prošla chodbou a vstoupila do hlavních prostor domu zaječela. Její křik se táhl do hluboké tmy. Anna propadla panice. Kolem ní se zjevovaly krvavé tváře duchů. Upíří tesáky jakoby se jí zahryzávaly do kůže. Všude plno hrůzných postav a v zadní části hysterická matka brečící nad tělem zemřelého novorozeně. Anička se rozběhla. Chtěla ven. Pryč! Zpátky na zem… Nemohla však najít východ. Rozbrečela se. Co bude dál? S těmi slovy vrazila do nehybné postavy. Opět zavřískla. Před ní stála holčička s rukama od krve. V tváři bledá s nepřítomným výrazem. Anně se zamotala hlava. Černé jiskřičky se točily okolo její hlavy. Po chvíli se začala smát. Smála se čím dál hlasitěji. Injekce projela její žílou. Cítila se krásně. Jakoby se vznášela v oblacích. Přeskočilo jí…
Když se další den nevrátila, Jakub dostal o ní strach. Vydal se za ní což byla osudová chyba…ani on se nevrátil...upírky si pochutnaly...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 16. října 2010 v 15:48 | Reagovat

Prmání se počůrají strachy. V pátek jsem je viděla hrát Kolo klo mlýnský před zemákem... ste si jistý, že je to dobrej nápad?

2 Elísek Elísek | Web | 24. října 2010 v 14:41 | Reagovat

feťačka Anička je ikludní....se můžete spolehnout :D

3 Elísek Elísek | Web | 24. října 2010 v 14:42 | Reagovat

[2]: *uklidní

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Za fotku v záhlaví děkuji Andrejce, okraje nám od enjoyyy.blog.cz
U obrázků se snažím uvádět zdroj, ale někdy už nemám přímý odkaz... Většina obrázků je weheartit.com, deviantart.com nebo ode mě.

Díky za návštěvu, doufám, že se ke mě zase vrátíš :) Za komentáře bývám ještě radši :)