Jen jedna pitomá fotka...

15. října 2010 v 15:15 | Haňul |  Povídky
Moje první povídka tady na blogu :) Psala sem jí před rokem, když sem byla v nemocnici. Nemám moc trpělivosti a tak u ničeho nevydržím moc dlouho. Stejně jako u týhle povídky. Psala sem jí maximálně 3 minuty :D
Je slunečný den. Občas zafouká mírný vánek. Do toho ticha se zničeho nic ozve dupot podpatků. Dupot se zvyšuje a pak se objeví vysoká žena s hnědým odrostlým mikádem. Tvrdě jde za svým cílem. "Leono!" ozve se. Takže žena se jmenuje Leona. Pomalu ale naštvaně se otáčí. Ve tváři má tvrdý výraz a důrazně odpovídá: "Já končím!" Otočí se a ozve se rychlé dupání a klapání podpatků. Vítr odhrne její olivový plášť, pod kterým se skrývají černé kalhoty a krémové triko. To klapání způsobují olivové kozačky na 5 centimetrovém podpatku. Ještě párkrát se ozve Leono a pak vše ztichne. Přestává foukat vítr a malá žena s vysokým mužem se vrací do prosklené budovy.
     Mladík se odloučil hned u vchodu a zabočil do dalších automaticky otevíratelných dveří. Kroky starší blondýny vedou na druhou stranu. Jak kráčí chodbou její blonďatý prošedivělí drdol skáče nahoru a dolů. Je těžké určit jeho původní místo, stejně jako u vlasů, které z drdolu vypadly. Jediné co je na původním místě jsou pramínky vlasů po stanách obličeje. Naštvaně došla k jedné z kanceláří. Vysunula cedulku se jménem a otočila ji. Pomalu otevřela dveře. Vešla do kanceláře, které byla celá vyzdobená fotografiemi, pouze naproti dveřím byla na stěně nepatrná tečka. Nijak výrazná nevěděl o ní nikdo ani teď už vlastně minulá majitelka kanceláře...tedy nevěděl o ní skoro nikdo. Na lísteček na stole načmárala nějaký vzkaz. prohlédla šuplíky stolu. Byli prázdné - stejně jako všechny šanony v poličce. Opřela se o stůl. Rozhlížela se po kanceláři. Všude byli šťastné chvíle zachycené digitálním fotoaparátem. Z pod stolu vytáhla krabici a naskládala do ní fotografie. Vždy si je pořádně prohlédla. U jedné se zasekla. Vytáhla jí z rámečku. Něco jí překvapilo. Pod fotografií byla další. Dlouze si jí prohlížela. Na obličeji byli jasně znát vrásky. Položila rámeček na stůl. Tečka na stěně blikala červeně. Balila dál zbylé věci, no spíš zbylé fotky. Tu zajímavou fotografii dala navrch. Rozhodla se jít na policii. Nikdo tam na ni neměl čas. Po 4 hodinách čekání to vzala. Krabici nesla v rukou, dala si ji do popaží.
Když přišla domů s úlevou jí položila. Ani se po svém domě nerozhlížela. A proč taky. Byla tady kažý den sama. Nikdo ji nevítal. Dokonce ani rybičky si nepořídila. Stačila jí televize. Ovladač měla už u dveří. Televize svítila a hrála. Oči už se jí zavírali a tak poslepu ošla ke gauči. Lehla si. Bíli gauč se rychle barvil do ruda...Ten prudký nával bolesti...Ozývaly se zvuky připomínající kroky po schodech. Pak něko rozříznul krabici. Vyndal z ní rámeček a fotografíí a poslední co bylo slyšet byl zvuk dveří. Za několik dní byla v oknech domu cedule NA PRODEJ a menším písmem dodatek I S NÁBYTKEM. Kromě jednoho gauče...

Ukončení číslo 2: Musela zemřít. Tahle postarší blondýna umřela a to jenom kvůli tomu, že viděla jednu fotograii

Jinak ta blikající tečka to je mini kamera ;D

Bye bye vaše Haňulka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Mia.Milk* *Mia.Milk* | Web | 15. října 2010 v 21:07 | Reagovat

zAČLA SEm číst,bylo to depresivní čtu dál,je to stejný ale jinak dobrý :D

2 Bonbooonek Bonbooonek | Web | 16. října 2010 v 12:27 | Reagovat

Je to hezký... Dokonce na tolik, že jsem se inspirovala a napsala něco podobnýho Zemenový do slohovky...8-O:-(:-x

3 Maggie Maggie | Web | 27. prosince 2010 v 16:58 | Reagovat

krásný.. super napínavý... vážně moc povedený :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Za fotku v záhlaví děkuji Andrejce, okraje nám od enjoyyy.blog.cz
U obrázků se snažím uvádět zdroj, ale někdy už nemám přímý odkaz... Většina obrázků je weheartit.com, deviantart.com nebo ode mě.

Díky za návštěvu, doufám, že se ke mě zase vrátíš :) Za komentáře bývám ještě radši :)