Srpen 2011

Jednou je málo

31. srpna 2011 v 18:54 | Haňul |  Fotky


Přespávačka u holek. Kino. Pilsner fest. Zkušebna. Croissanty. Olympie. Schody.
Aneb shrnutí posledních pár dnů prázdnin. Všechno to bylo fajn. A všechny ty lidi mám ráda. A tohle byli jedny z nejlepších prázdnin. I s tímhle počasím. Vlastně mi na jednu stranu nevadí, že sem starší. A viděla sem Příčnou ulici!!

Jste typ Bára nebo Kačka?

26. srpna 2011 v 21:29 | Haňul |  Daily portrait

Když jsem se vrátila, čekalo na mě překvapení v podobě přestavení obýváku. Dokonce i můj pokoj prodělal zákrok ve formě změny, takže už milionkrát za den křičím z pokoje, kde mám tohle a kde zas to. V rámci přestavby mi rodiče někam uklidili foťák, takže není k nalezení a já sem na ně pochopitelně pořádně nas..naštvaná. Ale možná bych se mohla vrátit k původnímu záměrů - totiž vyprávánění toho, co se dělo během těch dvou týdnů.

Na dílnách nás bylo letos mnohem míň, ale byla to paráda. Taky sem si připadala jako Harry Potter, když mu Hagrid řek, kdo vlastně je. Nejpíš bych se měla rozpovídat i o chlapci s přezdívkou Omáčka a děvče, která byla podle jeho vzoru Rejže, ale soustředění je aktuálnější.




Cesta trvala přes tři hodiny. Přece jenom jsme jeli na druhej konec republiky. Přijeli jsem k hotelu, abysme zjistili, že my bydlíme v chatkách. Vyzvedli jsem si klíče a bylo nám oznáme, že na chatce s námi bydlí i dvě jisté paní. Slovo paní jsem ignorovala a pořád čekala dvě holky našeho věku. Když jsem obejvili chatku s číslem dvacet jedna, přivítala nás paní, která byla v našem věku asi tak před čtyřiceti lety. Chatka měla čtyři místnosti. Malinkatou předsíňku, koupelnu, ložnici a něco jako obýváček s jednou postelí, skříní, stolečkem a gaučem. My samozřejmě spali v rádoby obýváku a po první noci strávené na gauči, jsem se domluvily, že se na něm s Bárou budeme střídat, protože se na něm spát nedá.
Do sedmi jsem měli volno, pak byl nástup. Bez velkého rozepisování vám řeknu, že jsme čekali třičtvrtě hodiny, protože trenéři meli poradu, která se protáhla a oni nebyli schpní nikoho poslat, aby nám to vyřídil. Na nástupu nám řekli mimo jiné (například jak je to s tréninky a kdy je večerka) řekli, že si máme hlídat čas a chodit včas nebo budeme dělat kliky. Ha ha ha, jak vtipné. Taky jsem se stihli seznámit s Freedom chlapcem. Jeho jméno jsem zjitili až další den, Honza. Ještě ten večer přišel na návštěvu se svým, v tu chvíli neznámým, kamarádem. Popravdě už ani nevím, jak se nám povedlo zjistit jméno. Mám dojem, že mu Honza říkal příjmením a já, když jsem po jednom tréninku čekala na Báru, jsem ho našla v seznamu. Ale zpátky k návštěvě. Celou dobu jsem se snažili pokoj nějakým způsobem udržovat uklizený, ale po tréninku jsem se šli vysprchovat a kufrry nechali otevřené na jediné volném místě, věci pohozené na gauči a posteli, takže byl vidět celý obsah našeho kufru, jako například maxi balení nočních vložek, to největší, co prodávají. Přišli si pro nůžky na nehty. Bára v té době vylejzala ze sprchy a měla na sobě poze ručník. Já plně olečená, nenamalovaná, jsem v koupelně zůstala taky, protože naše koupelna měla dveře, co nešly zavřít, ha ha ha. Dejme tomu, že jsem to přežily, odebrali se na večeři a po ní šli na návštěvu ke klukům, abychom jim i my zkritizovaly úklid. Seděli venku a dovnitř k několika dalších chlapcům se nikomu nechtělo. Nakonec sem šli na fotbálek, který výhrál Honza s Bárou o jeden gól. Z tréninků moc dalších zážitků nemám, snad kromě toho, že při prvním volném šermu jsem byla druhá naší skupiny a vyhrála třikrát 5:0. Taky jsem byli jeden den pochválené za to, že jsem byli u terče nejlepší (myslím naší skupiny) a všechyn čtyři dostali bonbon. Já si pro něj šla v bílých džínách, zatímco všechno ostatní holky měli tepláky. A tímto se dostávám i k tomu, že jsem s Bárou byli na největší bárbíny. Tuto image podpořil i fakt, že jsem se bavili s největším šampónkem, i když u něj mi vážn přišlo, že nemá v hlavě gel na vlasy (ale měl melír!!). No, uznejte, když věděl, jak se jemenuje, aniž bysme se mu představili a Honza mě překřtil na Báru a Baružku zas na Kačku. S tím, že každá jsem prostě tenhle typ. Další jejich návštěva byla příští večer. Do doby než jsme měli být na chátkách jsem s nimi seděly u pinčesu, zatím co oni se dvěma ukořistěnými pálkami hráli obíhačku s úplně vypatanýma fotbalistama! "Vsadim se, že nejmenší věk je 10." "Stejně jako IQ." Pak jsem odešli na chatku a za chvíli jsme tam měli kluky. Zůstali tam ještě hodinu po večerce.
Myslím, že o soustředění už nemá cenu vyprávět, protože už toho máte plný zuby (já teda jo :D). Navíc tenhle týden se toho taky spoustu stalo. Příští článek by měl být plný fotek z přespávačky u Elišky a Andy, kde jsem byla já, Ivča a Vilda.

Mějte se hezky, já sem po dvoudenním lítání na podpatkách úplně mrtvá. Pac a pusu :D


Špetka soli

6. srpna 2011 v 13:44 | Haňul |  Daily portrait

A tak jsem došla k závěru, že člověk asi musí bejt trochu cvok, aby přežil. Zpívat o svým poprvé na zadní sedačce auta. Občas z lásky dělat kraviny. Dokázat jí. Zbavit se jí. A pak o všech neskutečně přemýšlet v jednu ráno, protože dostanete rozum, probudíte se z kocoviny, protože se vám se chce spát.

Možná se na mě přenesla ta ustejskaná nálada. Možná taky ne. Všechno je jedno velký MOŽNÁ. Ale stejně je za zatraceně krásný možná. Ale dvě věci sou jistý. Že tě miluju a že mě štvou reklamy na youtube.


O týdnu s Bárou a návštěvami Nikol někdy příště. Teď zase na týden odjíždím na nejlepší dovolenou z celých prázdnin ♥ která se kreje se soustředěním, takže napsat článek nejspíš nestihnu.. Mějte se ;)
Za fotku v záhlaví děkuji Andrejce, okraje nám od enjoyyy.blog.cz
U obrázků se snažím uvádět zdroj, ale někdy už nemám přímý odkaz... Většina obrázků je weheartit.com, deviantart.com nebo ode mě.

Díky za návštěvu, doufám, že se ke mě zase vrátíš :) Za komentáře bývám ještě radši :)